Na scestí k overturismu?

Nedávno byl na zpravodajském portále Hospodářské komory ČR uveřejněn článek, který informoval o tom, že Středočeský kraj v letošní letní sezóně zaznamenal rekordní turistickou návštěvnost za posledních 11 let. Dle dat Českého statistického úřadu je Středočeský kraj pátým nejnavštěvovanějším v rámci ČR a meziročně se těšil především nárůstu návštěvnosti zahraničních turistů, zejména z Německa, Slovenska a z Polska.

Velkou spokojenost s hlavní sezónou 2022 vyjádřil ředitel Středočeské centrály cestovního ruchu a není se čemu divit, růst návštěvnosti přeci musí být jedním z hlavních cílů destinačních agentur. Jedná se o významný sektor hospodářství, který na jedné straně generuje daňové příjmy, ale také zaměstnává a to je zcela logické a legitimní měřítko.

Čtenáři však může snadno přijít na mysl pochybnost nad tím, zda významní aktéři v turismu správně chápou transformaci odvětví na jeho udržitelnější formu. Jsme připraveni všechny teze a ideje týkající se budování odolných destinací, šetrných ke krajině i k lidem, přetavit do praxe?

Obava, že se krátce poté, co jsme zažili kontrast mezi turisticky rekordním rokem 2019 a následným útlumem v roce 2020, opět upneme k honbě za trvalým růstem kvantitativních ukazatelů, je tak zcela na místě.

Zapomeneme na to, že přetěžování turistických lokalit je v přímém rozporu s ochranou přírody a necitlivě zasahuje do života místních komunit?

Udržitelnost a odolnost v cestovním ruchu je velmi široký komplex opatření a způsobů jednání. Někdy se však možná trochu kontraproduktivně akcentuje to, jak se mají chovat samotní turisté. Není ovšem možné veškerou odpovědnost přesouvat právě na ty, kdo do turistických destinací směřují. Ta nejdůležitější část práce zůstává na destinacích samotných. Jsou to především místní samosprávy, které by měly mít největší zájem na co možná nejrovnoměrnějším rozprostření návštěvníků jak v prostoru, tak v čase.

V rámci SocGeoStudia pracujeme s mnoha aktéry cestovního ruchu. Stále častěji nás oslovují podnikatelé poskytující turistické služby, kteří si uvědomují, možná více, než zástupci samospráv skutečnost, že mít našlapanou letní sezónu je sice příjemné, ale hlavní problém je jinde.

V zadáních zaznívá požadavek: „Jak k nám dostat lidi v říjnu a listopadu?“.

Obvykle to souvisí třeba s problémy ohledně uplatnění personálu v mrtvém období sezóny a jeho opětovný nábor před hlavní sezónou.

Již mnohokrát se ukázalo, že komunikace mezi podnikateli v cestovním ruchu, vedením obcí, a nadřazenými územními celky, značně pokulhává. Jsou to právě kraje, které na svoji propagaci, co by turistické destinace, vyčleňují velké peníze stejně jako na tvorbu koncepcí a strategií. Destinační marketing však někdy bývá degradován na zveřejňování líbezných sloganů a vyumělkovaných fotografií top destinací v top sezóně.

Jako ukázku toho, jak se tyto fotografie liší s realitou uvádíme odkaz na článek, obsahující rozsáhlou fotogalerii.

Oblíbené jsou také dechberoucí záběry z dronů, lákající na návštěvu míst, které však dlouhodobě trpí přetížením návštěvníky. Zveřejněná vizualizace však často působí jako liduprázdné až opuštěné místo, vhodné třeba ke cvičení jógy během slunečné červencové soboty. Když pak po tichu a klidu prahnoucí turista přijede, bývá zklamán.

Člověk, který se v oblasti regionální rozvoje běžně nepohybuje, může být překvapen, že jednotliví aktéři spolu mnohdy vůbec nekomunikují a neznají své potřeby či dlouhodobé cíle.

Především spolupráce mezi poskytovateli turistických služeb a zástupci místních samospráv je naprosto klíčová. Jak jsme si mohli v praxi ověřit, někdy stačí velmi málo. Třeba uspořádání moderovaného setkání těchto aktérů a stanovení společných cílů a návrh cesty, jak k nim dospět.

Pokud chceme hovořit o odolnosti a udržitelnosti v cestovním ruchu, přestaňme se hnát za absolutními počty návštěvníků.

Podstata naší práce s klienty spočívá v hledání komplexněji pojatých indikátorů, specifických pro každou destinaci. Hledejme udržitelnost a odolnost především v rovnoměrném rozmístění turistů v prostoru a v čase, aby se ulevilo přetíženým centrům či nástupním místům na oblíbené túry.

Práce na takovém zadání pak vyžaduje především multioborový přístup, opřený o zkušenosti více odborníků. Může zahrnovat úpravu parkovací politiky v destinaci, rozmístění „skrytých“ či „tajných“ mikroatraktivit, třeba formou drobných architektonických intervencí. Jindy může destinaci pozitivně podpořit uspořádání specifické kulturní či sportovní mimosezónní akce. Vyhledávanou službou je také návrh a trasování vycházkových okruhů, které například v kombinaci s inovativní navigační aplikací přivedou návštěvníky na zajímavá, dosud neobjevená místa. Nelze opomenout snahu o vyšší úroveň personalizace nabízených služeb v destinaci.

Nápaditost a inovativnost takových opatření předčí tradiční, nákladné a demonstrativně okázalé investiční akce, které se upínají zejména na rychlou návratnost těchto investic. Typickým příkladem jsou třeba tzv. "stezky v oblacích", o kterých jsme psali v tomto článku.

Pro budování udržitelnějších forem cestovního ruchu platí, že to, jaký dopad bude mít cestovní ruch na danou destinaci, zejména na kvalitu životního prostředí a život místních komunit, záleží především na destinaci samotné. Přijímaná opatření jsou naprosto individuálně namixovaným koktejlem motivací, demotivací, oprávnění a restrikcí.

Z fotografií Karlova mostu, přiložených v galerii k tomuto článku, je patrné, že i zde se návštěvníkovi může podařit, že tzv. nepotká ani živáčka. Jen je potřeba přijít v noci, časně ráno nebo za velmi nepříznivého počasí.

Optimální distribuce návštěvníků destinací v čase je tím příslovečným svatým grálem, na jehož hledání se turistické lokality musí zaměřit.